Dřevo jako stavební materiál se díky svým nesporným výhodám a snadné dostupnosti uplatnilo téměř ve všech kulturách a ve všech obdobích vývoje lidské společnosti. Od základních prehistorických přístřešků se postupně dostalo do konstrukcí mostů, vícepatrových budov, hal i bytových domů. Oblíbenost jednotlivých dřevin vycházela z kombinace jejich vlastností a lokální dostupnosti. Stejně jako tomu bylo u jiných dřevin, i využití borovice se v průběhu staletí proměňovalo.
Přítomnost borovice lesní na našem území se dokládá již v období poslední doby ledové, a to přibližně před 48 000–28 000 lety. Vlivem postupné expanze dalších druhů byla borovice postupně vytlačena na extrémní a exponovaná stanoviště, typicky chudé, podmáčené, písčité a rašelinné půdy. Její rozšíření se v průběhu času měnilo v souvislosti se změnou klimatu. Historický zlom nejenom pro borovici, ale pro celé české lesnictví představuje začátek 19. století, kdy na našem území začaly být poprvé zaváděny druhově čisté, věkově homogenní porosty. A právě borovice patřila mezi první takto užívané dřeviny, třebaže ji později nahradil smrk. Borové monokultury jsou od té doby využívány v místech, kde jiné dřeviny nedosahují tak dobrých hospodářských výsledků. Dnes borovice představuje na území České republiky druhou nejvýznamnější hospodářskou dřevinu s 15% podílem. [1] Díky své dostupnosti, rychlému růstu, nízké hmotnosti a dobrým mechanickým vlastnostem byla po staletí využívána ve stavebnictví i řemeslech. Její význam přetrvává i dnes, i když se způsoby použití postupně mění.
Starověké civilizace, jako byly Čína, Egypt nebo Řecko, patřily mezi první, které borovice pravděpodobně cíleně pěstovaly pro různé účely. Číňané například považovali borovici za symbol dlouhověkosti a štěstí a často ji začleňovali do tradiční architektury i zahradní tvorby. Ve starověkém Egyptě byla zase borovicová pryskyřice velmi ceněna pro své léčivé vlastnosti a hojně se používala při mumifikačních rituálech. Také Řekové borovici využívali při stavbě lodí a dalších důležitých konstrukcí. Používali borovicovou pryskyřici k impregnaci lodí a budov proti vodě. Tyto civilizace nejen borovice pěstovaly, ale zároveň je vysazovaly podél řek a pobřeží, aby zpevňovaly půdu a bránily erozi. S rozvojem obchodu a kulturní výměny se pěstování borovic rychle šířilo do dalších částí světa. Borovice byly ve starověku hojně využívány a místně také vysazovány v Evropě, zejména ve Francii a Itálii. [2]
Nejdříve se dřevo používalo hlavně pro stavbu vesnických obydlí, postupně se začalo využívat i ve městech. Díky své široké využitelnosti bylo dřevo zastoupeno ve většině staveb — buď jako součást (obvykle krovy a stropy) domů postavených z cihel nebo kamene, nebo jako materiál pro celé stavby (například roubené domy). Výběr jednotlivých druhů dřeva pro konkrétní účely a v konkrétních regionech pravděpodobně vycházel z jejich místní dostupnosti a vlastností dřeva. Nejčastěji zastoupené jsou v konstrukcích jehličnany, které se vyznačují dlouhými rovnými kmeny, snadnou opracovatelností a výhodným poměrem pevnosti k hmotnosti. [3] U historických staveb byly například dřevěné konstrukce vyráběny z velmi trvanlivého modřínu ve vysokohorských oblastech švýcarských Alp a slovenských Tater, ze smrku v podhorských oblastech rakouských Alp nebo z borovice v Nizozemsku a Norsku. Borovice byla po staletí důležitou součástí života například také v Anglii [4] a ve Skotsku. Dřevo se využívalo na stavbu domů, lodí, železničních pražců nebo důlních výztuží. Z borovic se vyráběly vodovodní trubky, nábytek, nástroje i smola používaná k ošetření rybářských lodí. [5]
Obr.1: Procentuální zastoupení jednotlivých druhů dřevin v datovaných konstrukcích na území českých zemí v období 1400–1900 (Zdroj dat: Kolář et al. (2021), Dendrochronologia. Graf vytvořen autorkou.)
Na našem území zaujaly po dlouhé období tradiční roli roubené stavby. Hlavním stavebním materiálem bylo rovné dřevo jehličnanů – nejčastěji jedle, vzácněji pak smrk či borovice. [3] S rozvojem stavebních technik a rostoucí urbanizací se postupně začaly uplatňovat i konstrukčně složitější typy staveb - hrázděné domy - konstrukce skládající se z hranolů umístěných vodorovně i svisle, doplněných o šikmé vzpěry pro zvýšení tuhosti. Základním prvkem konstrukce je tzv. práh – trám položený na základech – často z borového, modřínového nebo dubového dřeva. Ve studii T. Koláře a spol. [3] autoři zkoumali, jaké dřeviny se používaly ve stavebních konstrukcích na území Česka mezi lety 1400–1900. Využívali k tomu dendrochronologickou databázi (8135 přesně datovaných konstrukcí). Z práce vyplývá, že od 15. do 18. století v historických konstrukcích českých zemí převládala jedle (obr. 1). Přestože využití smrku bylo v té době méně časté, jeho podíl v historických konstrukcích postupně rostl od počátku 16. století a ve druhé polovině 19. století začal dominovat, především na úkor jedle a dubu. Podíl konstrukcí z borovice se mírně zvyšoval až do 18. století, i když jeho procentuální zastoupení zůstávalo v průběhu času relativně stabilní. Vyšší zastoupení borovice bylo typické zejména pro oblasti západních a jižních Čech. Od 17. století se borovice začala objevovat i na jižní Moravě.
Obr.2: Procentuální zastoupení jednotlivých druhů dřevin v různých typech konstrukcí na území českých zemí v období 1400–1900 (Zdroj dat: Kolář et al. (2021), Dendrochronologia. Tabulka vytvořena autorkou.)
Ve 20. století prošlo využití dřeva ve stavebnictví na našem území výraznou proměnou. Na počátku století stále přetrvávala tradice klasických tesařských konstrukcí, zejména u venkovských staveb a hospodářských objektů. Postupně však docházelo k útlumu masivních dřevěných konstrukcí v důsledku rozvoje železobetonu, oceli a zděných systémů, které převládly v moderní městské výstavbě. Dřevo se tak ve většině případů přesouvalo do role pomocného nebo sekundárního materiálu, zejména v podobě střešních konstrukcí a lehkých nosných prvků.
Ve 21. století dochází k výrazné renesanci dřeva jako konstrukčního materiálu, a to zejména v souvislosti s důrazem na udržitelnost a rozvojem moderních technologií zpracování dřeva. V současnosti nachází borovice široké uplatnění ve stavebnictví a dřevozpracujícím průmyslu. Používá se pro konstrukční aplikace, výrobu materiálů na bázi dřeva, jako jsou OSB desky a překližky, i jako surovina pro výrobu papíru. Významnou roli má také při výrobě palet, dřevěných obalů nebo sušeného řeziva využívaného například jako bednicí prkna. Objevuje se i v KVH hranolech či CLT panelech. Díky dobrým mechanickým vlastnostem a široké dostupnosti zůstává borovice i dnes jednou z nejvýznamnějších hospodářských dřevin a její podíl ve zpracování dřeva v českém prostředí dosahuje podobných čísel, jako tomu bylo v minulosti.
Autorkou je Ing. Eliška Racková, Ph.D.
Zdroje:
- https://nli.gov.cz/wp-content/uploads/Borovice-lesni.pdf
- Unlocking Pine Tree Secrets: History, Uses, and Conservation - Plant Grower World
- Wood species utilization for timber constructions in the Czech lands over the period 1400–1900 - ScienceDirect
- Architectural Timber: History and Conservation
- Scots Pine.pdf
